Alfons Mucha GOAP

Gallery of Art Prague poskytuje od 18. března 2016 v  domě U Bílého jednorožce v  srdci Prahy na Staroměstském náměstí možnost se vydat  do 19. století a zhlédnout rozsáhlou sbírku děl  Alfonse Muchy. 

Na více než pěti stech metrech čtverečních je vystaveno přes tři stovky exponátů, od pověstných plakátů přes Documents Decoratifs až po první československé známky a bankovky, které Mucha designoval. Výstava je rozdělena do několika tematických celků a expozice zahrnuje nejen notoricky známé plakáty, kterými autor na přelomu 19. a 20. století oslnil jak Paříž, tak prakticky i celou Evropu a Spojené státy americké.Významnou součást expozice tak tvoří reklamní plakáty propagující francouzské výrobky a předměty denní potřeby.Samostatnou kapitolou jeho tvorby jsou první československé známky tak i první československé peníze, které budou na výstavě k vidění. Další část výstavy tvoří také pohlednice. Mucha vytvořil za svůj umělecký život na sto osmdesát pohlednic s různými motivy, na výstavě je zastoupena jak francouzská, tak česká kolekce.

V rámci zahájení výstavy majitel galerie Zdeněk Kočík uvedl k osobnosti Alfonse Muchy:

Ačkoliv odmalička udivoval svým talentem, nikdy ho nenapadlo, že by mohl být malířem. Až jednou při své prázdninové cestě náhodou potkal posledního představitele sakrální barokní malby, starého mistra Umlaufa, jehož fresky v ústeckém a zejména pražském kostele sv. Ignáce na něj hluboce zapůsobily. Na akademii v Praze ho však nevzali, a tak přijal na inzerát místo malíře divadelních dekorací v Ringtheateru ve Vídni. Tak se mohl stát i žákem tvůrce velkolepých pláten Hanse Makarta, jenž se těšil velké přízni slavné a mocné rakouské monarchie. Divadlo však vyhořelo a malíř se najednou ocitl zpět na Jižní Moravě, v Mikulově. Dočasnou pomoc a záštitu přislíbil majitel sousedního panství hrabě Khuen. Svěřil mu výzdobu nového zámku, vyzdobil i zámeckou jídelnu v Hrušovanech, poslal ho do Tyrol vyzdobit další rodinný hrad, a později mu nabídl odborná studia v Mnichově, kde studoval u profesora Hertericha a Lofftze. Po Mnichově Mucha zvolil pařížskou Akademii Julian, ale po roce studií mu byla patronská záštita odmítnuta. Začal se tedy živit sám jako grafik a ilustrátor. Přátelil se se Sérusierem, Mauricem Denisem a spisovatelem Strindbergem, nějaký čas u něj dokonce bydlel Paul Gauguin. Plakátem pro divadlo Renaissance, ohlašujícím představení Gismondy s herečkou Sarah Bernhardtovou, se roku 1895 stal proslulým a vyhledávaným umělcem. Jeho boj o uhájení existence se táhl až do osudového setkání se Sarah Bernhardtovou, jež s Muchou uzavírá šestiletou smlouvu. Na světové výstavě v Paříži 1900 byl vyznamenán stříbrnou medailí a členstvím čestné legie. Mucha učil na akademii Collarossi a později na vlastní škole. Po sňatku s Maruškou Chytilovou, při svém americkém pobytu, působil na akademiích v New Yorku, Chicagu a Filadelfii, v New Yorku byl na jeho návrh založen Slovanský výbor. Tehdy se v něm zrodila myšlenka Slovanské epopeje, kterou realizoval po návratu do Čech. Mucha se z nezbytí živil realistickými portréty. Usiloval o harmonii obrazové kompozice, místo skic raději fotografoval. Sem patří portréty paní Leslie Carterové, Maud Adamsové či Zdenky Černé, ale také pozdní plakátová tvorba po návratu do Čech z let 20. (Slavie, Princezna Hyacinta, plakát pro Všesokolský slet aj.). Max Švabinský o Alfonsi Muchovi řekl: " Nikdy nepřestal být básníkem ženy!" Někde těmito portréty končí euforie krásného věku a nastává doba žen společensky zapojených. Mucha sám cítil proměnu citlivosti doby. Po návratu do Čech se angažoval do společenských realizací v architektuře jako např. výzdoba Obecního domu či vitráž pro katedrálu sv. Víta, po vyhlášení republiky navrhl státní znak i nové bankovky, známky, plakáty.